Zatmění mozku

22. října 2017 v 8:50 | Špekulka |  Když je jídlo silnější
Jsem na sebe naštvaná, protože nejsem schopná odolat jídlu.
Vždycky si říkám, že až zase budu mít chuť se přežrat, musím si uvědomit, co to se mnou udělá.
Musím myslet na to, že se mi jídlo ukládá hlavně na zadku a břiše.
Po té prasácké hostině mi bude zle od žaludku.
Budu pořád funět a šíleně se potit.
Kvůli mastodontí prdeli si nebudu moct koupit nic hezkého na sebe.
Dřív nebo později se bude můj sysn stydět za to, že má vyžranou mámu.
A co je nejdůležitější- totálně si odrovnám zdraví.
Pořád si tyhle věci opakuju, aby mi to pomohlo se nepřežírat.
Potíž je, že jakmile mě něco trochu rozhodí, tak se mi v hlavě něco přecvakne a žeru.
A teď je to harcore, jelikož jsem se po třech letech hádání definitivně rozešla s přítelem a jsem z toho na prášky. Ne z toho, že vztah skončil, ale z toho, že se odstěhuje až v lednu a já bych ho nejradši vykopala hned.... Jen bych ráda podotkla, že má postava v rozchodu roli nehrála. Jeho padesáti letá milenka je podstatně obéznější než já... Však o tomto tématu se mohu více rozpovídat v deníku...
Pořád se snažím hlídat, ale pak přijde zvláštní stav. V ruce držím třeba nějakou čokoládovou tyčinku s karamelem. Koukám na ni a říkám si, že si to nedám. Nestojí mi to za to. Není to zdravé, ničím se tím....
Ale když si kousnu nic se nestane, člověk na sebe přece nesmí být tak přísný....
Snědla jsem ji celou.
A už jsem v tranzu.
Nevidím, neslyším, nepřemýšlím.
Chci další tyčinku a pak ještě jednu.
A teď už je jedno, co budu jíst, když už jsem porušila dietu.
Takže si dám toustíky s majonézou. A dorazím se pytlíkem brambůrek. A na finále zabořím lžíci do Nutely. Tak pětkrát.
A pak se mi začne rozsvěcet v hlavě a já koukám na tu spoušť.
Začíná se mi dělat zle od žaludku.
Jak jsem se sakra mohla takhle nacpat???
V okamžiku, kdy do sebe láduju jídlo horem dolem vůbec nepřemýslím. Je to, jako bych měla okno. V hlavě se mi prostě zhasne a ta chvíle, kdy jím je jakoby v mlze.
Myslím, že jsem na jídle závislá.
Mám problém, ale chci ho řešit.
Pořád si jen říkám že v pondělí začnu. No tak od dalšího měsíce, od nového roku, až mi skončí menzes....
Tak jsem oficiálně začala dnes.
Dnes jsem si se synem udělala zdravou snídani (jemu velice dbám na jídlo a pohyb, aby nedopadl jako já) a budu se snažit nic nepodělat.
Ode dneška budu pravidelně přispívat na blog nejen své snažení, ale taky sem budu hodně psát o věcech, co mě trápí. Myslím, že i to mi pomůže, asi se fakt potřebuju vykecat a blog je proto ideální, protože vše povídám lidem, kteří neví, kdo jsem.
Musím to zvládnout, jinak mě za pár let budou muset vysekat z bytu hasiči a vytáhnout jeřábem.
A to já nechci.
Musím zatnout zuby a myslet na to, že ten hlas v mé hlavě, který mi říká, že na to nemám, je zatracenej ulhanej sráč.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Erin Blood Moon Erin Blood Moon | Web | 22. října 2017 v 9:19 | Reagovat

Pěkně napsáno

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama